Obezita, trauma a uzdravení

Existuje stále větší množství důkazů o vztahu mezi negativními zkušenostmi v dětství (NZD) a rizikem dětské obezity. Trauma-informovaná péče je přístup k péči o pacienty na klinické i sociální úrovni, který citlivě vnímá dopady, které může prožité trauma mít na jednotlivce.

Tato klinická studie se zaměřuje na dopady toxického stresu z traumatu na dítě skrz ohrožení normální fyziologie, včetně projevů obezity prostřednictvím patofyziologie regulace energie. Také pojednává o principech trauma-informované péče a jejich praktickém uplatnění.

Cílem TIP není odhalení traumatického příběhu, ale širší prozkoumávání okolností a následků traumatu. Osvědčené postupy komunikace umožňují klinickým pracovníkům získat informace bez retraumatizace pacienta, které nastává skrz stálé opakování jejich traumatického zážitku.

Tato studie dochází k závěru, že kombinací pilířů v léčbě obezity (jako je výživa, fyzická aktivita, behaviorální terapie, dobrá spolupráce lékařů) s principy TIP (uvědomit si, rozpoznat, reagovat, vyhnout se retraumatizaci) poskytuje celostní cílenou péči pacientům a podporu celé rodině. Žádoucí výsledky TIP jsou v souladu s cíli léčby dětské obezity; jedná se zejména o zlepšení zdraví a kvality života, pocitu vlastního já (např. tělesné sebepojetí (body image) a sebevědomí) a o prevenci negativních zdravotních dopadů.

—————————————————————

Detailněji: 

Normální stresová reakce využívá primárně neuroendokrinní síť, jako např. HPA osu (hypothalamo-hypofýzo-nadledvinová osa) a sympatický nervový systém. Pokud je ohrožení dlouhodobé nebo chronické, pak se ze stresová reakce stane riziko pro normální tělesnou homeostázu. Nepolevující chronický stres často ústí v hormonální dysregulaci, zvýšenou zánětlivost a zvýšenou alostatickou zátěž (vedoucí k “opotřebení organismu”) tím, že stresor se stane pro tělo toxickým. Výsledkem jsou nemoci a postižení, např. obezita.

Pokud jsou děti schopny se úspěšně přizpůsobit stresorům díky sociální podpoře a intervenci, pak je možný návrat k rovnováze. V opačném případě jsou děti stále více ohrožovány psychologickými a fyziologickými následky. U osob, které byly nepříznivým okolnostem vystaveny opakovaně, nebo jich bylo více, vzrůstá pravděpodobnost, že budou mít v pozdějším věku více zdravotních rizik, včetně obezity.

Trauma-informovaná péče (TIP) předpokládá, že trauma může být přítomno, a podle toho postupuje, místo toho, aby čekala, až se člověk s traumatem svěří. Použití TIP je obzvláště relevantní u dětí a dospívajících s obezitou vzhledem k tomu, že existuje vysoké riziko předsudků souvisejících s hmotností, viktimizace a sociální izolace. TIP se (v USA) zavádí v organizační i klinické praxi s trauma-informovaným vzděláním a využívají ji členové na všech organizačních úrovních bez ohledu na roli, kterou v kontaktu s pacientem mají. Dobře nastavený trauma-informovaný systém chápe, že vypovězení traumatického příběhu není cílem TIP. Jde primárně o poskytnutí bezpečného zázemí, ve kterém se komunikace zaměřuje na symptomy (jak událost ovlivňuje zdraví jednotlivce).

Základní předpoklady, které vymezují rámec TIP, jsou: uvědomit si, rozpoznat, reagovat, vyhnout se retraumatizaci. (V angličtině čtyři “R”: Realize, Recognize, Respond, Resist re-traumatization.)

Čtyři „R“ TIP se opírají o šest klíčových zásad: bezpečí: fyzické a psychické; důvěryhodnost a transparentnost; vzájemná podpora; spolupráce a vzájemnost; posílení postavení, hlas (vyjádření) a možnost volby; uznání kulturních, historických a genderových aspektů. 

V závěru článku je uvedena případová studie, ze které vyplývá, že neustálé vyhledávání potravy dívkou, u které byla studie prováděna, mělo méně co do činění s jejím hladem, ale více s jejím pocitem zranění, smutku, nudy a obav, že jídlo a péče nebudou dostupné. Za pomoci poradenství byl její adoptivní otec schopen jí pomoci rozpoznat a pojmenovat tyto pocity, namísto toho, aby se vyjadřovala výhradně skrz neustálé vyhledávání a konzumaci potravy a jiné nebezpečné chování.

Závěr:

Různé negativní zkušenosti z prenatálního období a dětství vytvářejí předpoklady pro stres v raném věku a trauma v dětství, což má škodlivý vliv na fyzické a psychosociální zdraví dětí. Tyto zkušenosti mohou zahrnovat zneužívání, zanedbávání, nedostatek potravin, násilí (domácí nebo v kolektivu), zdravotní trauma, historické trauma, přírodní katastrofy a ztrátu/odloučení rodičů v důsledku smrti, uvěznění a politických otřesů. Přetrvávající trauma nabízí jen málo příležitostí k obnovení rovnováhy, což vede k chronickému stresu, zvýšené zánětlivosti, zhoršené funkci imunitního systému a rozvoji komorbidit (další onemocnění či porucha vyskytující se zároveň se sledovaným či popisovaným onemocněním/poruchou).

Děti jsou zranitelnou skupinou obyvatel s malými právy a možnostmi sebeobhajoby. Pomoc dětem při hojení minulého nebo současného traumatu je naléhavou klinickou a zdravotnickou potřebou. Uznání, že trauma bylo po generace ignorováno nebo „skryto“, a osvětlení nerovností, rasismu, diskriminace a špatných sociálních determinantnů zdraví je prvním, ale zdaleka ne posledním krokem. Zavedení trauma-informované péče je přínosné pouze tehdy, pokud vede ke snížení traumatizace; v opačném případě vede opakované „vyprávění příběhu“ k další retraumatizaci, aniž by se řešila základní příčina. Práce s trauma-informovanou péčí je účinná, pokud společnost udělá krok kupředu tak, aby ochrana byla standardem pro všechny děti.

Obesity Pillars 5 (2023) 100052
www.journals.elsevier.com/obesity-pillars
Zpracoval: Eva dos Reis